U rodu je nejspolehlivější metoda ukazování. Ta jde praktikovat i na slovo nůžky, které je pomnožné (pro jednotné i množné číslo má stejný tvar) – ty nůžky jako ty ženy. Jedná se tedy o rod ženský. Stejně jako např. podstatné jméno ústa – ta ústa jako ta města – rod střední. A vzor každého slova určíme Slovesá - plnovýznamový slovný druh. Sú slová, ktoré vyjadrujú dej, činnosť, stav alebo zmenu stavu osôb, zvierat a vecí. rozdelenie slovies: l. a.) zvratné – slovesá, pri ktorých sa nachádza zvratné zámeno sa, si; česať sa, umyť sa, pozerať sa b.) nezvratné – slovesá bez zvratného zámena; česať, umyť, pozerať ll. a.) plnovýznamové – Běžně se u marginálních modálních sloves setkáte spíše s jejich lexikálním významem než modálním. Pak se jejich zápor tvoří takto: need – did not/didn’t need; dare – did not/didn’t dare; used to – did not/didn‘t use to + did not/didn’t used to; ought to – did not/didn’t ought to Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů. Je hlavním (i když ne jediným) slovním druhem, který ve větě Podle významu se přídavná jména tradičně rozdělují na: jakostní (kvalifikační) – vyjadřují různé vlastnosti, jako např. barvu (červený, zelený), velikost (velký, malý), stáří (starý, mladý, nový), tvar (rovný, kulatý), teplotu (teplý, studený), tělesné vlastnosti (silný, zdravý) a podobně. Tato přídavná Vzory podstatných jmen. Vzor je podstatné jméno určené jako ukázka pro skloňování dalších podstatných jmen stejného typu. V češtině máme následující hlavní vzory: Tyto vzory jsou pouze základní pomůckou. U některých z nich existují podvzory, některá slova se skloňují nepravidelně či jsou nesklonná. U nedok. sloves se nachází perspektiva mluvčího uvnitř samotného děje, takže začátek a konec jsou nepřehlédnutelné, zatímco u dok. sloves je stanovisko mluvčího lokalizováno mimo děj, takže celý děj od začátku do konce je představen z jednoho perspektivního celkového pohledu. Dostál (1954) na základě výzkumu v. Jak se slovesný vid určuje. Vid určíme buď podle definice (podle toho jestli je děj časově ohraničený čtu vs. přečtu) nebo podle toho, co vyjadřuje přítomný tvar slovesa: pokud vyjadřuje budoucnost (a nelze kombinovat s budu, budeš, bude, budeme, budete, budou ), pak jde o sloveso dokonavé. Příklad: dám - vyjadřuje To, že u podstatných jmen určujeme pád, číslo, rod a vzor, je jasná věc. I zde nás však mohou překvapit nějaké ty zapeklité výjimky, na které si právě teď posvítíme. A vezmeme to pěkně od podlahy, tedy přesněji řečeno od pádu. PÁD. 1. pád KDO, CO 2. pád (bez) KOHO, ČEHO 3. pád (ke) KOMU, ČEMU 4. pád (vidím Zubepuk (7:42): To přece nikdo netvrdí. Nic to ale nemění na tom, že v češtině lze u sloves, která nejsou v infinitivu, určit pouze 1., 2., nebo 3. osobu. Kdyby těch osob bylo šest, jak tu někteří mylně tvrdí, bylo by možno určit i 4., 5., nebo 6. osobu, což, jak známo, nelze. To už by se mohlo tvrdit, že osob v PI0CRnP.